Úterý, 25 června, 2024
KulturaRozhovory

Rozhovor s brandýským historikem: Mým snem je kniha o třicetileté válce v Polabí

Aktuálně z Brandýska si v předvánočním čase povídalo s historikem Oblastního muzea Prahy-východ Martinem Hůrkou o jeho práci, snech, ale i o známých i méně známých památkách v širším okolí Brandýska.

Můžete se nám krátce představit, jak dlouho již pracujete pro muzeum a co všechno vaše práce obnáší?

Jmenuji se Martin Hůrka, vystudoval jsem navazující magisterské studium historie na FF UK v Praze a již od prvního ročníku bakalářského studia na FHS UK jsem pracoval v Muzeu v Čelákovicích, kde jsem po studiích ještě nějakou dobu zůstal. Potom jsem pracoval 6 let v Muzeum v Říčanech a od roku 2018 jsem v Brandýse nad Labem. Jinak pocházím z Vyšehořovic, tedy z našeho polabského regionu.

Mým oborem je hlavně regionální historie. Už od dob studií nebo možná už od dětství, protože oba dědové mě k historii vedli. Každý víkend jsme jezdili na hrady, do muzeí, na výstavy a podobně. Dějepis jsem měl rád i na základní škole. V minulosti jsem měl rád třeba husitství, ale už od prváku jsem se začal orientovat na regionální historii v celé své šíři od pravěku po druhou světovou válku. Nejvíce mne baví středověk a raný novověk, resp. doba od 6. století po konec třicetileté války (1618-1648).

Jaké území vlastně spadá pod vaše muzeum?

Je to dost vágní a záleží na oboru – např. u archeoložky je sledováno území sahající přibližně od Brandýsa až po Klecany. Například Lázně Toušeň však už patří pod Muzeum v Čelákovicích. U mne jako historika je toto volnější a v podstatě pokrýváme brandýského Polabí, tedy i např. Dřísy, Káraný, ale také Kostelec nad Labem, Jenštejn nebo Nehvizdy.  Zde, vlastně již na Čelákovicku, si tak trochu lezeme do zelí s čelákovickým muzeem, ale akceptuje se to. Nyní pracujeme např. na porovnávání historických sklepů tří měst – Brandýs nad Labem, Říčany a Český Brod. Takže spolupracujeme i s jinými muzei a organizacemi. Další současný projekt je zaměřen na zkoumání počátků středověkého osídlení regionu, jiný zase na dokumentaci historických povodní a přírodních pohrom nejen na řece Labi, ale i Výmole a dalších drobných tocích v okolí.

Společné projekty nerealizujeme jen s institucemi, spolupracujeme i s jednotlivci z města nebo blízkých obcí. Nedávno jsme např. vydali knihu Selské brány brandýského Polabí. Impulz k tvorbě publikace dal kronikář z obce Čečelice. Pak se přidala místní patriotka z obce Lhota a Jiří Hyka ze Dřís, který spravuje bohatý fotoarchiv svého tatínka.

Dá se říci, co nejzajímavějšího vás za dobu působení v muzeu potkalo či překvapilo?

Postupem doby, jak má člověk více zkušeností, tak zjišťuji, že těch objevů může být hodně. Společně s muzeem v Čelákovicích pracujeme na projektu Staré cesty v Polabí. Ony cesty zkoumáme různými metodami, mj. i s pomocí detektoru kovů a prostřednictvím spolupráce s detektoráři. Máme tam hodnotné nálezy, třeba depot mincí z 16. století.

Nosíte si práci domů?

Někdy ano, ale teď se snažím věnovat také rodině. Kdysi jsem s historií trávil noci, dnes je trávím spíše s manželkou.

Martin Hůrka, druhý zprava. Foto archiv Martina Hůrky

Zlatý keltský torques

Nosí vám lidé do muzea nějaké zajímavé nálezy?

Aktuální nález, co máme, bohužel dočasně, v depozitáři, je zlatý keltský torques (šperk, nákrčník). Byl ale nalezen na území, které spadá pod muzeum v Poděbradech, takže jej budeme muset předat tam. V Čechách je to velmi unikátní nález. Další nejbližší analogie jsou až ve Francii nebo Velké Británii. V tomto případě hovoříme však o nálezu, který spravuje naše archeoložka. Základním pramenem historika jsou písemné prameny. Mé „vzrušující“ objevy tedy tolik nepocházejí z terénu, byť i takové jsou, ale jsou schovány především v archivech, kde jsou tyto písemné prameny, tedy archiválie, uloženy. Do historické sbírky, kterou u nás v muzeu spravuji, ovšem tu a tam rovněž někdo z veřejnosti přispěje předmětem z půdy (nebo sklepa). 

Mezi významné předměty, které muzeum v poslední době získalo, patří nález románského meče od pískovny v Borku. Při letošní konzervaci na něm byl odhalen latinský nápis oznamující jeho provenienci, konkrétněji jméno mistra, který jej zhotovil nebo v jehož dílně byl zhotoven. To ale opět sklouzáváme k archeologii. Z historických předmětů poslední doby je těžké jmenovat něco „bombastického“ – jedná se o běžné předměty především 19. a 20. století, letos např. fotoaparát zn. Flexaret, krejcar z roku 1860, panenka ze 60. let 20. století, ohříváček na pivo, mechanická kalkulačka, vysokoškolský diplom jednoho z bývalých ředitelů brandýské porodnice a podobně.

Prozradíte nám místa, která lidé moc neznají, ale mají také velký historický význam?

Jedním takovým místem je Zlatý kopec u Přezletic, kde je naleziště sídliště hominida Homo erectus. Zasucený prostor bývalého lomu, kde se výzkum odehrával, tam je dodneška k nalezení. Hezky tam jdou vidět vrstvy, které tam archeologové a paleontologové zkoumali. Potom to jsou různé kostely. Dneska jsou barokně přestavěné, ale v jádru v našem kraji bývají často gotické nebo i románské. To je pevné pouto s minulostí, protože ze středověku toho moc ve vesnicích jinak nezbylo.

Na co se lidé vás jako historika nejčastěji ptají?

Hodně lidí chodí s tím, že pátrá po dějinách svého rodu. A pak mají spíše specifické dotazy. Například studenti středních škol, kteří dostali za úkol vytvořit seminární práce. Pro ty jsou nejlepší témata, jež mohou zpracovat v rodině nebo v místě svého bydliště, aniž by museli jezdit do archivů. Dnes mi psal začínající student na FF UK, který by se rád chopil nějakého tématu z našeho regionu. Zajímal ho život na vesnicích ve 20. století. Doporučil jsem mu otázku fungování obecních úřadů, otázku zaměstnanců obce a chudinskou agendu v době první poloviny 20. století, nebo pak kolektivizaci zemědělství a socializaci bydlení po únoru 1948 a k témuž poskytl základní materiály, aby se rozhodl. Budu moc rád, pokud jej něco z toho zaujme a budeme dál spolupracovat. Je to přínosem i pro naše muzeum.

Říčanský poklad v muzeu

Hodně se mluví o říčanském pokladu. Bylo něco podobného nalezeno u nás ve městě? Mohou tu být nějaké další poklady?

Tak to určitě budou. Když nebyly banky, tak si každý dával mince do hrnce, který někde ve sklepě nebo na zahradě uschoval. Každý člověk měl určitě doma takovou skrýš, nebo i několik.

Ve Staré Boleslavi se našel poklad více jak 1000 kusů slavníkovských denárů. Ražba z konce 10. století, dneska jsou v Národním muzeu. My zde máme jen ukázku. Tento poklad byl uložen v Hluchově u staroboleslavského hradiště. Našli ho již za první republiky při regulaci Labe. 

Poklad stříbrných pražských grošů
Poklad stříbrných pražských grošů

Posledně se našel depot mincí v Kersku. Z doslechu jsou známy i další nálezy mincí, např. antických nebo keltských. Většinou se ovšem jedná o nálezy nelegální, učiněné detektoráři, o kterých my víme jen zprostředkovaně z detektorářských webů, případně nám někdo ukáže třeba fotografii nebo poví, co slyšel. Ale je to velice problematické, nejen z hlediska práva, ale i co se týče dalšího osudu takovýchto nálezů, nemluvě o možnostech jejich zkoumání.

Pojďme se vrátit k výzkumu před výstavbou obchvatu Záp. Co nejzajímavějšího se tam našlo?

Já jsem fascinován středověkem, takže mě zaujala zaniklá vesnice Zípce. Archeologové našli základy domů z té vesnice a sklep, který bude pravděpodobně pozůstatkem po dvoru, který ves přežil. Ves totiž zanikla již ve středověku. Byla tam i tvrz, která patřila kapitule boleslavské, ale ta ji nevyužívala, tak ji pronajímala nižším šlechticům. Tvrz tam byla ještě po husitství, ale před třicetiletou válkou je v Zípcích zmiňovaný už jen dvůr, ke kterému asi náležel ten sklep. Další zajímavý sklep se našel v 80. letech na poli u hřbitova ve Dřevčicích. Bohužel ho zemědělci zasypali ještě před provedením řádného výzkumu.

Archeolog Karel Říha nám nedávno řekl, že velká část Staré Boleslavi je ještě neprobádaná. Co může skrývat? Budou nějaké další výzkumy?

V Boleslavi byl velký výzkum v 90. letech, kdy tam bylo položeno hodně sond při obnově sítí. Bylo to hradiště, takže tam jsou vrstvy od první půlky 10. století. Nálezů tam bude hodně. I stavební historici si tam nacházejí svá témata. V poměru s Brandýsem je to asi více probádaná lokalita, ale stále je a bude co hledat. To však již zase sklouzáváme k té archeologii. Vraťme se k mému hlavnímu oboru – tedy k historii.

Máte v našem kraji nějakou oblíbenou vesnici? Kam se třeba rád vracíte.

Pokud by to bylo z hlediska vizuálního, řekl bych třeba Byšičky, které mají okrouhlou náves. Je to vesnice sice až z 18. století, ale má zachovalé jádro a je pěkná na pohled. Navíc v okolí jsou další zajímavá místa jako třeba ruiny snad již středověkého mostu nebo eremitáž u sv. Václava. Hezké jsou ale třeba Kozovazy (svou polohou v krajině), mochovský kostelík na částečně uměle navršeném kopečku. Byť je zdejší krajina velmi rovinatá, najdou se v ní pěkné lokality – hrad Jenštejn, hradiště Vinoř, obec Zápy, na druhém břehu třeba Čečelice., Hlavenec a jiné. Samozřejmě Brandýs a Boleslav.

A nejzajímavější kostel?

Určitě ty, které jsou v našem souměstí. V Boleslavi byly minimálně čtyři středověké kostely. Tři se dochovaly. V Brandýse jsou dva středověké. Vavřinec a sv. Petr a pak renesanční sv. Pavla, který je jedním z nejstarších renesančních kostelů Čech. Zajímavý je také kostel v Zápech, vedle je zvonice s velmi starým zvonem, jehož vznik sahá až do období husitství.

Jakou návštěvnost má muzeum a co lidi nejvíce zajímá?

Nyní chodí hlavně školy. Každý den je tady nějaká třída. Z veřejnosti přijdou (při běžném provozu) denně spíše jednotky návštěvníků. Záleží také samozřejmě na roční době, konaných akcích, prezentovaných výstavách…

Co chystáte pro návštěvníky na příští rok?

Po skončení této výstavy připravujeme další, která se bude týkat tématu rukou. Lidské ruce jsou naším primárním nástrojem odjakživa. Podíváme se na ně z různých úhlů pohledu (i těch hodně netradičních). Bude následovat výstava přelomových objevů od pravěku po dnešní dobu. Budou to objevy, které lidstvo nějakým způsobem posunuly dál. Děti si tam budou moci zkoušet různé pokusy. Například tam bude část pojednávající o těžbě nerostů, jak nerosty změnily historii lidstva. Zkrátka si projdeme lidskou historii od „objevu“ ohně až po elektrickou energii a digitální věk.

Přes zimu máme v muzeu přednášky, vloni a letos k nám zavítal např. profesor Čornej se svými husitskými tématy (Janem Žižkou a Jiřím z Poděbrad). Příští rok by měla přijet paní docentka Čornejová s jezuity. Chystají se rozličné exkurze a příští rok určitě zopakujeme i Archeologické léto. Chystáme knihu, která bude představovat sbírky muzea. Do budoucna bychom rádi udělali fotografickou knihu, jejíž prostřednictvím se vypravíme na cestu, kterou po brandýském děkanátu putoval pražský arcijáhen Pavel z Janovic. Ten ve 14. století objížděl Prahu na koni a prováděl vizitaci kostelů a farností. On v jednotlivých farnostech zpovídal jak obyčejné lidi z vesnic, tak i místní faráře. O svých návštěvách si vedl záznamy, a ty se shodou okolností šťastně dochovaly až podnes. V záznamech jsou kromě běžných záležitostí i různé pikantnosti – zmiňují se faráři, kteří holdují ženám či alkoholu a podobně. My se však budeme chtít zaměřit spíše na okolnosti cesty, dále pak na to, co dnes v terénu zůstalo z toho, co onen arcijáhen mohl před staletími vidět a obecně na zamyslet nad propastí přibližně 650 let, které od té doby uběhly. Publikace by měla být hodně vizuálně zaměřená.

Úplně na závěr. Máte nějaký profesní sen, který byste rád uskutečnil?

Chtěl bych vydat knihu o průběhu války třicetileté tady v našem regionu. Zde to byl asi nejpostiženější region v rámci celých Čech. Je to úrodné území a všechny armády potřebovaly, aby se vojáci najedli, což zdejším obyvatelům přinášelo hodně strastí a útrap. Chtěl bych se podívat na detaily této války v regionu Polabí. Také bych chtěl prozkoumat, kam místní lidé utíkali, odkud bylo území opět osídlováno. Termín vydání ovšem žádný nemám, nechci to uspěchat. Je to záměr na roky dopředu.

Přidat na Seznam.cz
0 0 votes
Article Rating
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments