Polabí může být v roce 2040 polopouští. Studie ukazuje postup suchých oblastí
Během letošního léta jsme svědky nezvyklého sucha, extrémních teplot a minima deště. Podle mapy nové studie Společného výzkumného střediska Evropské komise může Polabí během příštích dvou desetiletí přecházet ke klimatu suchých oblastí, které se někdy přirovnávají k polopoušti. Zatímco jižní Morava se v ní mezi suchými oblastmi objevuje už v současném období, ve scénáři pro roky 2021 až 2040 se rizikové území rozšiřuje také do středních Čech.
Česká republika dosud nepatří mezi evropské země nejvíce ohrožené desertifikací. Do roku 2040 se však může situace výrazně změnit. Nová zpráva Společného výzkumného střediska Evropské komise, známého pod zkratkou JRC, zařazuje části Česka mezi území, kde se mohou rozšířit podmínky typické pro suché oblasti.
Studii nazvanou Towards a better characterisation of land degradation and desertification in the European Union vydali v roce 2026 Calogero Schillaci, Nils Broothaerts, Felipe Yunta, Panos Panagos, Simone Scarpa a Arwyn Jones. JRC je vědeckou a znalostní službou Evropské komise, současně ale upozorňuje, že obsah studie nemusí automaticky představovat oficiální stanovisko Komise.
Dlouhodobě sušší krajina
Pojem desertifikace může vyvolávat představu písečných dun a krajiny bez vegetace. Autoři jej však používají v odborném významu stanoveném Úmluvou OSN o boji proti desertifikaci. Jde o degradaci půdy v suchých oblastech, nikoliv o postup klasické pouště.
Za degradaci půdy studie považuje dlouhodobé snížení schopnosti krajiny uživit člověka a další organismy. Může jít například o erozi, úbytek organické hmoty, zhutňování půdy, znečištění, zhoršování biologických funkcí nebo pokles produktivity vegetace. Desertifikace vzniká teprve tehdy, když se degradovaná půda současně nachází v klimaticky suchém území.
Autoři rozdělují území podle takzvaného indexu aridity, který porovnává množství dostupných srážek s potenciálním výparem. Za suché považují aridní, semiaridní a „suché subhumidní“ oblasti s hodnotou indexu nižší než 0,65. Českému výrazu polopoušť se nejvíce blíží semiaridní kategorie, samotná studie však pro budoucí části Česka takto přesné zařazení neposkytuje.
Část Česka už je podle studie zasažena
Podle výpočtů autorů nyní podmínky desertifikace splňuje přibližně 1,65 procenta území České republiky. Zhruba 200 tisíc obyvatel, tedy dvě procenta populace, má žít v území, které studie již nyní hodnotí jako postižené desertifikací.
Česko je zatím výrazně méně zasažené než jižní a jihovýchodní Evropa. Ve Španělsku studie označuje jako desertifikované přibližně 53 procent území, na Kypru 45 procent, v Bulharsku téměř 33 procent a v Řecku 30 procent.
Výsledek ale neznamená, že zbývající území nemá problémy s půdou. Desertifikace je užší pojem než degradace. Půda může být poškozená erozí, zhutněním nebo nedostatkem organické hmoty, ale pokud dané místo zatím nesplňuje klimatickou definici suché oblasti, není v této metodice označeno jako desertifikované.
V České republice studie například vyčíslila degradaci způsobenou změnami krajinného pokryvu na 1,37 procenta území a degradaci související s poklesem produktivity krajiny na 1,51 procenta. Celkové hodnocení je ovšem podstatně širší, protože zahrnuje i různé ukazatele stavu půdy.
Do roku 2040 se suchá území rozšíří
Srovnání současného stavu a scénáře pro období 2021 až 2040 ukazuje postup suchých klimatických podmínek směrem do vnitrozemí Evropy. V České republice je už na mapě současného stavu patrná oblast jižní Moravy. V budoucím scénáři se suché území rozšiřuje výrazněji také do středních Čech, včetně Polabí.
Mapa nerozlišuje správní hranice českých regionů a autoři v textu Polabí ani jižní Moravu jmenovitě neuvádějí. Vzhledem k poloze a tvaru vyznačených území je však možné oba regiony z mapového podkladu identifikovat.
Autoři používají pro vyznačené území souhrnnou kategorii zahrnující aridní, semiaridní a suché subhumidní oblasti. Neříkají tedy, že celé Polabí bude v roce 2040 polopouští. Studie ale podporuje závěr, že se zde mohou rozšířit podmínky spojené s nedostatkem vláhy, vyšším výparem a častějším suchem. Pokud se k tomu přidá degradace půdy, může klesat její úrodnost a schopnost zadržovat vodu.
V celé Evropské unii by se plocha suchých subhumidních a ještě sušších oblastí měla během příštích dvou desetiletí rozšířit přibližně o 200 až 400 tisíc kilometrů čtverečních. Samotné semiaridní oblasti, kterým se již označení polopoušť blíží více, se podle scénářů mohou zvětšit o 80 až 200 tisíc kilometrů čtverečních.
Studie pracuje s celoevropskými daty a klimatickými scénáři. Nejde o předpověď, podle níž bude každé označené místo v roce 2040 nevyhnutelně vyschlé. Výsledek ukazuje území se zvýšeným rizikem podle budoucího vývoje indexu aridity.
Autoři sami upozorňují, že výsledek závisí na dostupnosti dat v celoevropském měřítku. Pro zachycení místních podmínek jsou podle nich potřeba podrobnější národní a regionální hodnocení, která mohou zohlednit mikroklima a místní charakter krajiny.
Dvanáct procent území EU už splňuje definici desertifikace
Podle závěrů zprávy nyní desertifikace zasahuje přibližně 530 tisíc kilometrů čtverečních, tedy asi 12 procent území Evropské unie. V těchto oblastech žije přibližně 42 milionů lidí.
Dalších více než milion kilometrů čtverečních studie označila za území se zvýšeným budoucím rizikem desertifikace v období 2021 až 2040. Řada těchto míst se nachází mimo oblasti, které jsou dnes považovány za klimaticky suché.
Pro Polabí proto nejde o zprávu o bezprostředním vzniku pouště. Studie je spíše varováním, že rozdíl mezi dnešní úrodnou nížinou a budoucí suchou, méně produktivní krajinou nemusí být dán jen změnou klimatu. Rozhodovat bude také stav půdy a způsob, jakým se v krajině nakládá s vodou.
Při přípravě článku z anglického originálu studie pomohla umělá inteligence, která zpracovala základní strukturu článku.
