Hrad Hazmburk – král Českého středohoří

Výjimečná zřícenina hradu Hazmburk se nachází u obce Klapý a nelze ji minout. Čedičový vrch je někdy považován za krále Českého středohoří, z jehož vrcholu je fascinující výhled do okolí.

Vraťme se nyní asi o tisíc let zpátky, kdy podle některých odborníků mohlo na onom kopci stát starší opevnění. Obec Klapý, která se nachází hned pod hradem, se připomíná v roce 1197. Kamenný hrad si na svou slávu ještě chvíli počká.

Zavzpomínejte: České Švýcarsko před požárem

Čedičový kopec není nijak vysoký, ani stoupání není nikterak náročné. Auto je možné nechat pod hradem na parkovišti a udělat si krásnou procházku kolem vinic. Kdo má raději delší procházku, může jít po svých z Libochovic, kam jezdí vlak. O nádherném výhledu a strategické pozici místa lidé věděli už v době kamenné. Zanechali o tom mnoho stop, které badatelé následně v této oblasti objevili. Samotný kamenný hrad vznikl někdy v polovině 13. století, kdy přesně však není jasné.

O jeho stavbu se zasloužili Lichtemburkové. Od jednoho z nich – Hynka – v roce 1335 získal Hazmburk král Jan Lucemburský. Ten ho vzápětí prodal Zbyňku Zajíci z Valdeka, který ho přejmenoval podle zajíce ve svém erbu na Hasenburg.

Turisté se od zdí Hazmburku mohou těšit opravdu jedinečnému panoramatu severních Čech. Když vystoupáte několik desítek schodů na vrchol bílé věže, můžete si do sytosti užívat pohled na vzdálené Litoměřice či Libochovice a jejich zámek nebo prostě brouzdat očima po přilehlé krajině. Pokud budete mít štěstí, uvidíte i Bezděz.

V bílé věži je rozhledna

Ze samotného hradu zbyla kromě bílé věže i protilehlá černá věž, která je ale nepřístupná. Pak také zbytky paláce, hradeb a částečně sklepení. V bílé věži je kromě rozhledny rovněž popsána historie hradu a okolí a pořádají se tam výstavy. Pod černou věží kdysi býval strážní domek, teď si tam zakoupíte vstupenku a občerstvení.

Hrad Hazmburk třikrát přečkal obléhání v 15. století. Jeho nedobytnost se stala proslulou, a tak chytré hlavy spekulovaly o tom, že tam budou ukryty cennosti z Chrámu sv. Víta. Nestalo se tak, ale své místo tam našla na osm let aspoň cenná bohoslužebná roucha ze Strahovského kláštera. Jako pustý se podle dochovaných dokumentů Hazmburk připomíná v roce 1586.

Tip na výlet: Skalní hrad Drábské světničky

Zajímavostí ale je, že zřícenina přečkala tři sesuvy půdy. Asi nejhorší byl v roce 1898 o Velikonocích, kdy půda zasypala část obce Klapý. Jeho předzvěstí byl hluk přicházející z kopce, trhliny, zvlněná půda a rachot. Následný noční sesuv s sebou vzal přes 30 domů, nikdo naštěstí nepřišel o život.

Zámek v Libochovicích 

Protože hrad Hazmburk bez problémů zdoláte za dvě až tři hodiny, nelze opomenout návštěvu zámku v Libochovicích. Vydejte se proto po červené značce asi čtyři kilometry do obce. Když někomu po cestě vyhládne, na místním malém náměstí, kterému dominuje socha Jana Evangelisty Purkyně, funguje několik restaurací.

Socha tam není náhodou. V roce 1787 se na zámku slavný biolog, básník a filozof narodil. Jeho otec byl totiž správcem libochovického panství. Nevydržel tam ale dlouho. V jeho šesti letech mu otec zemřel a o pět let později Purkyně odešel studovat do Mikulova.

Jestliže se vydáte od sochy vpravo, nemůžete minout bránu k zámku. Hned za ní po levé straně spatříte budovu s arkádami, kterou kdysi zřejmě využívalo služebnictvo. Nyní je tam zámecká ubytovna. Dveřmi s erbem Dietrichsteinů posléze vstoupíte na malé nádvoří.

Zámek Libochovice byl postaven v druhé polovině 16. století. Sto let poté byl po požáru opraven v barokním stylu. Nabízí exkurzi do tradičního bydlení šlechty v asi 20 pokojích. Prohlídku odstartujete v přízemí, kde si návštěvník prohlédne vypreparovaného krokodýla. Při procházce pokoji návštěvníky osloví kromě historického nábytku i nástěnné fresky na stropech od italského malíře Francesca Marchetiho, které vyprávějí své vlastní příběhy.

Protože má zámek velkou zahradu, zařídilo si panstvo schody z pokoje přímo do přírody. Původní zahrada vznikla v roce 1685 a byla v ní mimo jiné fontána, altán, oranžerie a skleníky. Vrchnost měla samozřejmě přístup také k řece Ohři. Zkrátka špatně se tu šlechticům rozhodně nežilo.

Zdroj: www.toulkypocesku.cz