Být trendy, nízká cena i dostupnost. Odborníci popisují, proč nové kanabinoidy lákají mladé

Teenageři mezi 15 a 18 lety patří mezi skupinu mladých lidí, kterou často oslovuje užívání semisyntetických kanabinoidů, přestože o účincích některých nových látek zatím chybí dostatek informací. Sociální pracovník Adam Velechovský a psychoterapeutka Githa Rúthová z neziskové organizace Neposeda si myslí, že důležitá je práce s mladými lidmi, ale i dostupnost látek, jejich cena, vzhled nebo prostředí vrstevníků.

Terapeutka se ve své praxi setkala s dospívajícími, kteří už semisyntetické kanabinoidy vyzkoušeli. Její zkušenost se týká především mladých lidí mezi 15 a 18 lety.  

„Z počátku, nezletilí, s nimiž jsem se setkala, mluví spíše o pozitivních účincích, které jsou ještě posíleny o to, že intoxikace probíhá ve skupině. Samozřejmě jsou i výjimky. Jeden klient uvedl, že se mu udělalo výrazně špatně od žaludku, následovalo zvracení a silné pocení po celém těle,“ uvedla Githa Rúthová.

U tohoto konkrétního mladého muže to podle ní nebyl impuls k abstinenci, ale spíše k dalšímu užívání: „Důsledkem užívání bylo omezení jeho vůle k plnění školních povinností, postupně i volnočasových a přestal být v kontaktu s přáteli. Po ukončení užívání, což bylo zhruba po třech měsících, se postupně jeho duševní stav vrátil k normálu.“ 

Za významné riziko považuje možné dopady na psychiku. Upozorňuje přitom, že u nových a měnících se látek nejsou dostatečně známé zejména dlouhodobé následky.

„Protože jde o látky poměrně nové a často se měnící co do chemického složení, nemáme prozkoumané všechny negativní účinky, zejména ty dlouhodobé. Mezi nejvíce uváděné negativní příznaky intoxikace patří silné výkyvy nálad, někdy vedoucí až k agresi, úzkostné stavy, panické ataky, akutní panika, ale i paranoidní představy, depersonalizace až halucinace. Tyto psychické poruchy mohou přetrvávat i po akutní intoxikaci,“ popsala psychoterapeutka. 

Barevné obaly a novost mohou mladé lákat

Sociální pracovník Adam vidí problém především ve snadné dostupnosti výrobků. Semisyntetické kanabinoidy v tomto směru přirovnává k alkoholu, který byl v minulosti pro mladistvé rovněž poměrně snadno dosažitelný.

„Dříve bylo relativně snadné poslat dítě do hospody pro pivo pro tátu a někdy mu ho prodali. Dnes je to jiné. Tyto látky jsou ale pro děti stále snadno dostupné,“ říká Adam Velechovský a dodává, že lákadlem může být cena produktů, ale i jejich novost.

„Děti vyrůstají v rychlé době a jsou zvyklé na nové podněty. Podívejme se navíc na obaly: jsou barevné, hravé, mají obrázky a neonové nápisy. Podle mě svým vzhledem oslovují mladé lidi. Nejde o obyčejnou láhev s nápisem vodka. K tomu přistupuje snadná dostupnost. My dospělí přitom často ještě nevíme dost o tom, jak tyto látky působí, zatímco děti si je už mohou koupit,“ popisuje jeden z hlavních problémů sociální pracovník.

Právě nejistota kolem síly a složení jednotlivých výrobků podle něj komplikuje také práci lidí, kteří s dětmi pracují. Praxi Adam Velechovský popsal v porovnání s alkoholem, u kterého už pracovníci vědí, jak postupovat.

„U těchto výrobků je pro nás problém neznámá síla a složení. Když dítě řekne, že se čtyřmi kamarády vypilo láhev vodky, lze si alespoň přibližně představit množství, které každý vypil. U těchto látek podobný odhad často nemáme. Bojíme se, co se stane, až se s takovou situací setkáme v praxi.“

Nálepky a nápisem 18+

Oba oslovení se shodují, že důležitou roli hraje prevence a informovanost. Terapeutka upozorňuje, že ani znalost rizik automaticky neznamená, že se jim dospívající vyhnou.

„Velmi pozitivně vnímám veřejnou diskusi o problematice semisyntetických kanabiodů i to, že se téma začíná objevovat v rámci primární prevence jak ve školách, tak ve zdravotnictví a sociálních službách. Dobrou službu dělají i sociální sítě, kde najdete mnoho odkazů na tuto problematiku,“ svěřila se psychoterapeutka Rúthová. 

Děti dle jejich slov ale nemohou příliš rozumět důsledkům, které pro ně neznámé látky představují. „Jako u jiných rizikových aktivit v tomto věku uživatelé znají negativní účinky/důsledky, ale žijí v přesvědčení, že oni jsou právě ti, kterým se nic nestane,“ podotkla Githa Rúthová.

Podobně argumentuje i Adam Velechovský. Podle něj nestačí reagovat pouze zákazem jednotlivých výrobků, protože se na trhu mohou objevovat další.

„V sociálních službách často klademe důraz na vzdělávání a rozhovor s dětmi. Abychom s nimi mohli mluvit věcně, musíme se ale nejprve vzdělávat my dospělí a odborníci. Potřebujeme rozumět tomu, co o látkách víme a jaká rizika jsou s nimi spojena. Samotný zákaz konkrétních výrobků podle mě nestačí. Za několik měsíců se může objevit něco nového a budeme řešit podobný problém znovu. Je třeba mluvit obecněji o návykových látkách a o důvodech, proč je děti zkoušejí.“ 

Psychoterapeutka popsala svou zkušenost z jednoho města, kde se teenageři navzájem informovali, kde nedostupné látky sehnat. „Mladiství lepili na odpadkový koš v blízkosti jednoho obchodu samolepky s nápisem „18 + „, pro ostatní to bylo znamení, že v tomto konkrétním obchodě prodávají nezletilým nikotinové, syntetické kanabinoidy produkty a alkohol. A nemyslím, že kupující byli sběratelé,“ poukázala Githa Rúthová na častý nápis u produktů. 

Část dětí běžná prevence nemusí zasáhnout

Sociální pracovník upozorňuje také na skupinu dospívajících, ke které se preventivní programy ve školách dostávají obtížněji. Právě u nich podle něj mohou hrát výraznou roli starší vrstevníci a snaha zapadnout do party.

„Tyto děti mohou mít potíže ve škole nebo se zákonem a okolí je pak snadno označí za problémové. Já mám z práce s nimi jinou zkušenost: často se s nimi pracuje dobře. Nejsou špatné proto, že užívají návykové látky. Někdy je to pro ně způsob, jak zapadnout do party a někam patřit. Musíme přemýšlet, jak se k nim dostat, navázat s nimi vztah a nabídnout jim srozumitelné informace,“ konstatoval Velechovský.

Při srovnávání nových kanabinoidů s alkoholem nebo klasickým konopím je Velechovský opatrný. Zdůrazňuje, že zdravotní rizika není jako sociální pracovník schopen odborně hodnotit. Za podstatný rozdíl ale považuje nedostatek informací o nových výrobcích.

„U alkoholu nebo trávy většina lidí ví, jak vypadají, jak působí, jaké mají následky. Je kolem nich nějaká společenská zkušenost. U těchto nových látek nic takového neexistuje. Jsou dostupné, snadno zaměnitelné s běžnými věcmi a často se prodávají v podobě, která vůbec nevypadá jako droga. Dítě může doma ukázat pytlík „bonbonů“ a nikdo nemá šanci poznat, že jde o něco úplně jiného. A zároveň – a to je pro mě jako sociálního pracovníka zásadní – děti samy často vůbec nevědí, co užívají,“ zdůraznil sociální pracovník. 

Editoval Ondřej Kořínek