Vzpomínka na Františka z Brandýsa nad Labem: Filozofa pod mostem a regulovčíka

Brandýs nad Labem přišel na konci roku 2001 o jednu ze svých nejvýraznější postav. František Beníšek, místní bezdomovec, který se svým charakteristickým vousem, dvěma věrnými psy a neobyčejnou energií vtiskl do paměti obyvatel města, odešel navždy v prosincové chladné noci. Muže na konci roku připomněli v brandýské historické skupině, kde byl sdílen článek z tehdejšího polabského týdeníku TOK, který vyšel 9. ledna 2002. Z těch také vychází tento text.

František byl člověk, který přesahoval obvyklé představy o tom, jaký má být život na okraji společnosti. Svůj osud přijal s nadhledem a humor mu byl stejně vlastní jako jeho filozofické úvahy. Ačkoli neměl domov, byl pevnou součástí brandýského koloritu. Když se opravoval most přes Labe, převzal na sebe roli samozvaného regulovčíka dopravy, který s přehledem a vtipem usměrňoval chaos na silnicích. Na parkovišti před obchodním domem Labe si vysloužil respekt (a občas i drobné) za to, že pomáhal řidičům zvládat obtížné situace při vyjíždění z přeplněného parkoviště.

František měl své místo pod mostem, kde bydlel a kde zval kolemjdoucí na „kus řeči“. Diskutoval s každým, kdo se zastavil, ať už šlo o místní drby, celostátní politiku nebo světové dění. Jeho slova byla často plná sarkasmu, ale nikdy nenesla zlobu. Byl nesmiřitelným kritikem všeho, co považoval za nespravedlivé, a jeho ostrý jazyk nezřídka zasáhl i tehdejší první dámu republiky Dagmar Havlovou.

Jeho životní filozofie byla jednoduchá: „Žít a nechat žít.“ A žil podle ní. Nikdy nikomu neublížil, a přestože byl často terčem zvědavých pohledů, stal se pro mnohé inspirací. Dokonce si vysloužil své místo na televizních obrazovkách, když byl natočen pořad o jeho letních pobytech u Máchova jezera, kde každoročně trávil pár týdnů klidné meditace.

Osud byl však neúprosný. V noci z 21. na 22. prosince 2001 jeho život ukončilo prasklé žaludeční vředové onemocnění, které v kombinaci s mrazem jeho konec zřejmě urychlilo. Odešel tam, kde byl doma – na parkovišti u obchodního domu Labe, kde mnohokrát pomohl lidem v nesnázích.

František Beníšek byl svérázným filozofem, který žil svůj život po svém, bez ohledu na společenské normy. Jeho odchod zanechal v Brandýse prázdno – nejen na osiřelých parkovištích, ale především v srdcích těch, kteří ho znali. Zůstane navždy vzpomínkou na člověka, který si našel štěstí i v podmínkách, kde by to málokdo čekal.

Zavzpomínali na něj také diskutující. „Topil tenkrát v kotelně hotelu Praha ve Staré Boleslavi. Když tam bývaly zábavy, pak řídil dopravu Brandýse pod zámkem a kousek dál stáli policajti a koukali na něj no Brandýský ranger,“ napsal jeden z nich. „Úžasný chlap. Kolem roku 93 jsme se potkali na Strahově při Truck and Country festivalu,“ doplnil další.

Přidejte si Aktuálně z Brandýska jako svůj oblíbený titul na Google zprávách.